Stříbro ztratilo více než polovinu hodnoty. Fundamenty však zůstávají napjaté

Stříbro prochází jednou z nejprudších korekcí ve své novodobé historii. Po lednovém růstu na rekordních 121,62 dolaru za trojskou unci se jeho cena v polovině července pohybovala pouze mezi 58 a 60 dolary. Od historického maxima tak kov ztratil více než polovinu hodnoty.

Výprodej odstartovalo zvýšení maržových požadavků na futures kontrakty na burze CME. Držení pozic se tím stalo kapitálově náročnější a část investorů byla nucena své obchody uzavřít. Pokles následně prohloubilo očekávání přísnější americké měnové politiky a posilování dolaru, které tradičně vytváří tlak na ceny drahých kovů.

Stříbru zatím výrazněji nepomohla ani nižší americká inflace. Data sice naznačila, že další zpřísňování měnové politiky nemusí být nutné, reakce trhu však zůstala slabá. Cena se nadále drží pod 200denním klouzavým průměrem a technický obraz zůstává medvědí.

Z dlouhodobého pohledu jsou ale fundamenty trhu podstatně příznivější. Rok 2025 skončil již pátým deficitem nabídky v řadě, který dosáhl 40,3 milionu uncí. Pro rok 2026 se očekává jeho rozšíření na 46,3 milionu uncí, takže by šlo o šestý deficitní rok za sebou.

Rychlejšímu růstu nabídky brání struktura těžby. Přibližně 70 % stříbra vzniká jako vedlejší produkt při dobývání mědi, olova, zinku nebo zlata. Produkce proto nereaguje pouze na cenu samotného stříbra, ale především na investice a ekonomickou situaci v ostatních těžebních odvětvích.

Naopak poptávku oslabuje úspornější využívání kovu v průmyslu. Výrobci fotovoltaických článků postupně snižují množství stříbra potřebného na jednotku produkce a testují jeho částečné nahrazování mědí. Spotřeba stříbra v solárním průmyslu by proto letos mohla meziročně klesnout přibližně o 19 %. Masové nahrazení stříbra však zatím omezuje technická spolehlivost alternativních řešení.

Další vývoj tak bude záviset především na americké měnové politice, kurzu dolaru a tempu průmyslové poptávky. Stříbro se nachází v medvědím trendu, současně ale zůstává trhem s dlouhodobě napjatou nabídkovou bilancí. Právě tento rozpor může být zdrojem pokračující vysoké volatility.