Bessent mění pravidla hry

Americký ministr financí Scott Bessent se podle Bloombergu profiluje jako nejvíce intervenční šéf Treasury na finančních trzích za několik posledních dekád, což je potřeba vnímat především v kontextu rychle rostoucího amerického zadlužení a přetrvávajících vysokých rozpočtových deficitů.

Spojené státy vstupují do období, kdy už samotná velikost dluhu a potřeba každoročně financovat nové schodky začínají citelně tlačit na úrokové náklady státu a současně zvyšují citlivost trhu na každou novou emisi dluhopisů. Treasury proto oznámilo, že minimálně zdvojnásobí plánované odkupy existujících dlouhodobých státních dluhopisů se splatností 10 až 30 let, a zároveň už dříve otevřelo prostor pro možné omezení nové emise dlouhodobého dluhu. Ekonomická logika je poměrně zřejmá: pokud se podaří snížit nabídku dlouhých splatností a současně podpořit jejich cenu odkupy, může to alespoň dočasně stlačit dlouhodobé výnosy a tím zmírnit růst nákladů na obsluhu federálního dluhu.

Tento přístup se ale odchyluje od tradiční zásady amerického ministerstva financí, že emisní politika má být pravidelná a předvídatelná, a zároveň ukazuje, že problém vysokých deficitů už není pouze účetní nebo politickou otázkou, ale stále více se přelévá přímo na finanční trhy. Pokud budou Spojené státy i nadále hospodařit s vysokými primárními deficity, bude Treasury nuceno každoročně získávat obrovské objemy nového kapitálu, přičemž investoři mohou požadovat stále vyšší rizikovou prémii. V takové situaci se může vytvořit nepříjemná zpětná vazba: vyšší výnosy zvýší úrokové náklady státu, ty dále prohloubí rozpočtový deficit, ten zvýší potřebu nového financování a tím znovu vytvoří tlak na výnosy.

Bessentovy kroky tak lze chápat jako snahu tento mechanismus alespoň částečně přibrzdit, současně ale mohou být signálem, že americká fiskální politika se dostává do bodu, kdy už samotná správa státního dluhu bude hrát stále větší roli v hospodářské politice USA.