kurzy.cz: Domácí trh práce? Jeho dlouhodobá slabá místa nejdou tak snadno vidět
- Kryštof Míšek
- před 5 hodinami
- Minut čtení: 3
Český trh práce zůstává na začátku roku 2026 stále relativně hodně silný. Míra nezaměstnanosti se i nadále pohybuje v rámci EU na velmi nízkých úrovních, podle domácího Úřadu práce na úrovni 4,5 %. Oficiálně zůstává bez práce více než 350 tisíc lidí, volných naopak zůstává více než 90 tisíc pracovních pozic. Trh práce tak dál zůstává jedním z hlavních stabilizačních prvků domácí ekonomiky, ale zároveň zdrojem přetrvávajících inflačních tlaků skrze růst mezd a nedostatek pracovní síly v klíčových oborech. O čem se pak moc nemluví, je horší zapojení starších ročníků do pracovního procesu.
Věkovou skupinu 55+ tvoří na dnešním trhu práce zejména silná generace tzv. Husákových dětí. Lidé, kteří za svého mládí rozjížděli kapitalismus, zaváděli do firem první e-maily a angličtinu, dnes zůstávají trhem práce zbytečně opomíjeni. Řekněme si to narovinu – tato generace už většinou nehledá bezhlavý kariérní růst ani časté střídání zaměstnání; od práce očekává především stabilitu, smysluplnost a respekt ke své expertíze. Výměnou za to jsou schopni nabídnout loajalitu, odolnost vůči stresu a schopnost řešit komplexní problémy, které si člověk osvojí jen lety praxe. Nezaměstnanost v této věkové skupině je přitom velmi závažným problémem. Lidé v tomto věku často živí rodinu, starají se o stárnoucí rodiče a podporují studující děti. Firmám navíc i ve specializovaných oborech chybějí kvalifikovaní pracovníci, a zkušený odborník má proto cenu zlata.
Je tedy třeba si pojmenovat, co je největší brzdou zaměstnávání těchto lidí. Hlavní bariérou je především všudypřítomný ageismus a stereotypy mezi náboráři a manažery. Firmy často preferují mladší uchazeče, kteří působí dravě, flexibilně a dynamicky. Mladý člověk je pro firmu atraktivní zejména proto, že je vnímán jako tvárnější, levnější a snadněji zapadne do týmu. Starší pracovník je naopak často považován za drahého, rigidního a neschopného učit se nové digitální nástroje, ačkoli právě tato generace vyrůstala v době rozvoje internetu a digitalizace. Nezřídka se také stává, že se manažeři obávají řídit někoho, kdo má více zkušeností než oni sami.
Dalším zásadním problémem je, že se situace této skupiny ne vždy promítá do statistik. Starší lidé často volí předčasný odchod do důchodu, a to z několika důvodů. Jedním z nich je dlouhodobá nezaměstnanost způsobená stereotypy a preferencemi náborářů, dalším pak finanční zajištění prostřednictvím partnera či úspor. Celkově tento vývoj domácí ekonomice škodí. Bylo by žádoucí, aby MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky) v rámci aktivní politiky zaměstnanosti hledalo cesty, jak tyto lidi rychleji zapojit zpět do pracovního procesu. Pomohlo by to oddálit jejich odchod do důchodu, zvýšit příjmy veřejných rozpočtů z odvodů a zároveň zmírnit inflační tlaky na trhu práce, které jsou patrné v posledních pěti až sedmi letech. Stručně řečeno, česká ekonomika by z většího zapojení starších ročníků jednoznačně profitovala.
Příležitost v zaměstnávání lidí ve věku 55+ dnes vidí stále více personálních agentur i samotných firem. Postupně se ukazuje, že v situaci dlouhodobého nedostatku pracovní síly a tlaku na růst mezd mohou právě zkušenější pracovníci představovat stabilizační prvek trhu práce. Podle společnosti Prodator, která se dlouhodobě věnuje trhu práce a náboru kvalifikovaných pracovníků, si firmy začínají uvědomovat, že zaměstnanci ve věku 50+ a 55+ jsou výrazně méně ochotní měnit zaměstnání než lidé ve věku 30 nebo 40 let.
Jak k tomu doplňuje CEO společnosti Prodator Michal Mikulášek, mnoho těchto lidí funguje s mentálním nastavením, že u jednoho zaměstnavatele „dokončí“ svou kariéru a nechtějí riskovat změnu, u níž není jisté, že by přinesla lepší podmínky. Právě tato nižší mobilita se podle zkušeností Prodatoru často promítá do jejich finančního ohodnocení. Lidé, kteří pracují u jedné firmy 15 až 20 let, se zejména ve výrobních, často zahraničně vlastněných podnicích setkávají s tím, že k pravidelnému navyšování mezd nedochází. V důsledku toho mohou zaostávat za tržní úrovní odměňování – například na pozici seřizovače může rozdíl činit i kolem 7 000 korun měsíčně, což v součtu s inflací znamená ztrátu až zhruba 100 tisíc korun ročně.